Branná Harrachů

Po smrti Václava Záruby z Hustiřan připadlo všechno jeho jmění Albrechtovi z Valdštejna. Avšak ten už 4.listopadu 1632 daroval branské zboží svému švagru a císařskému plukovníkovi Otovi Bedřichu hraběti z Harrachu. Valdštejn měl za manželku jeho sestru Isabelu Kateřinu.

Tak se dostal v XVII. stol. zámek v Horní Branně s celým panstvím do rukou hrabat z Harrachu, v jejichž majetku pak byl více než 300 let.

Harrachové jsou starý český rod, pocházející ze starobylého vladyckého rodu Hřebenářů z Hřebene a z Horachu, který sídlil na staré tvrzi Harachy (Horachy) v budějovickém kraji a nynější vsi téhož jména (něm. Horra) na bývalém panství rožmberském. Harrachové (někdy zvaní Horrach nebo Harroch) se objevují ve 14. století v Dolním Rakousku, ve Štýrsku a Korutanech. Na jejich vzájemný vztah s českou větví lze soudit z podoby jména a společného znaku: tři paví (někdy nesprávně pštrosí) péra zabodnutá v knoflíku.

Příslušníci tohoto rodu zastávali rozličné úřady v císařských službách. Císař Maxmilián povýšil Leonharda (1514 - 1590) na říšského svobodného pána. Týž Leonhard dostal od španělského krále Filipa řád zlatého rouna a v r. 1577 byl přijat do stavu panského v českém království.

Leonhardův vnuk Otto Bedřich, narozený 2. 9. 1610, zemřel jako císařský plukovník 7. 5. 1639, když před tím 20. února téhož roku mu zemřela manželka Lavinia, roz. hraběnka Gonzaga z Novellara. Manželům se 14. 7. 1636 narodil syn Ferdinand Bonaventura. Až do jeho plnoletosti branské panství bylo spravováno jeho strýcem pražským arcibiskupem a kardinálem Arnoštem Vojtěchem.

Kardinál Harrach byl význačnou osobností své doby. Všemožně se snažil posílit vliv církve proti šlechtě. Nesouhlasil však s metodami jezuitů při násilně prováděné katolizaci. Byl proti vypovídání nekatolíků ze země, jak to navrhoval dvůr, doporučoval převýchovu pomocí škol, vhodného poučování a příkladného života kněžstva.

Opětovanými vpády vojsk během třicetileté války byla poškozena nejen Horní Branná, ale i celé okolí. Byla to jednak vojska císařská, která neustálými rekvizicemi sužovala obyvatele, a pak to byli Švédové, kteří všude drancovali a loupili. Ti také  vypálili v r. 1646 krásný branský zámek. Při tom bylo zničeno hlavně celé dřevěné druhé patro s ochozy. Spolu se zámkem bylo ve vesnici vypáleno také mnoho domů. Obyvatelé utekli do hor a lesů.

Majitel branského panství Ferdinand Bonaventura byl dosud nezletilý a tak se oprava branského zámku dála za řízení jeho strýce kardinála Harracha. Druhé patro zámku se již neobnovilo, takže od té doby zámek zůstal jednopatrový.


Harrachovský znak nad vchodem kostela v Horní Branné

Když Ferdinand Bonaventura dospěl, vstoupil do státních služeb. Určitou dobu byl vyslancem ve Francii a také zastupoval zájmy rakouské monarchie u španělského dvora v Madridu. Byl vyznamenán řádem zlatého rouna a četnými jinými poctami. V Madridu se také 28. 10. 1662 oženil s hraběnkou Johannou Marií z Lemberku.

Hrabě Ferdinand Bonaventura v r. 1660 koupil od Václava Weyrycha z Gemsenfelsu svobodný dvůr Jilem s velkými lesy a připojil ho k branskému panství. Až do dnešního dne se tomuto úseku lesa říká Vejrychovsko. Rovněž tak 15. 8. 1678 koupil od Bienových dědiců svobodný dvůr čp. 21 v Horní Branné, který dříve náležel rytíři Šípaři Zásmuckému ze Zásmuk, bývalému hejtmanu branského zámku. Konečně 20. 10. 1701 koupil od Františka Haranta z Polžic a Bezdružic za 240 000 zlatých panství Jilemnice. Svým vlivem také docílil, že branské panství  bylo vyvázáno z  frýdlantského léna v roce 1670.

Hrabě Ferdinand Bonaventura zemřel v Karlových Varech 15. 6. 1706. Manželka ho přežila o 10 let. Po jeho smrti panství branské a jilemnické zdědil  syn Alois Tomáš Raimund, říšský hrabě z Harrachu, který se narodil 1669.

Po svém otci byl vyslancem ve Španělsku a  rytířem zlatého rouna. V letech 1728 - 1733 byl místokrálem neapolským a v r. 1634 rakouským státním ministrem.

Byl třikrát ženat. Poprvé se oženil s Barborou hraběnkou ze Šternberka, druhou jeho chotí byla Anna Cecilie hraběnka z Thanhausenu a třetí Ernestina hraběnka z Dietrichsteinu, s níž získal rozsáhlé statky v Čechách, na Moravě a v Uhrách.

Hrabě Alois Harrach se všemožně snažil zvelebit hospodářství na svých panstvích. Zaváděl tu nové pokrokové metody a v letech 1706 a 1722 vydal speciální instrukce pro všechny obory hospodářství. Dovolil sklářskému mistru Műllerovi v r. 1714 vystavět v Novém Světě sklářskou huť, začátek novosvětských skláren. Současně se stavbou hutě hrabě Alois založil obce Nový Dalším držitelem Branné byl syn předešlého Arnošt Quido (1723 -1783), říšský hrabě Svět a Harrachov.

V r. 1710 dal postavit farní budovu v Horní Branné a v r. 1721 na svém panství zřídil čtyři nové farnosti:  ve Štěpanicích, Poniklé, Jilemnici a Jablonci, které všechny byly dříve jenom filiálkami hornobranské fary.

Nástupcem hraběte Aloise Tomáše byl jeho syn Bedřich August Garvas (1696 - 1749), císařský a královský tajný komoří, rytíř zlatého rouna, první rakouský ministr financí. Byl rovněž vrchním kancléřem království českého.

z Harrachu a na Rohravě, císařský komoří a tajný rada, rytíř zlatého rouna. Byl význačnou politickou osobností.

Ve snaze zlepšit ekonomii svého hospodářství snažil se pozvednout železářský průmysl v Jilemnici. Dal také postavit Dvorskou boudu na Krkonoších.

Rovněž jeho syn Jan (1756 - 1829) včas správně poznal, že z dobře vedeného tkalcovství může plynout určitý zisk pro hraběcí pokladnu. Proto zřídil v Jilemnici plátenickou manufakturu, která měla svoje sídlo v Horní Branné. Z ní byla příze přidělována tkalcům ke zpracování. Hotové výrobky byly skladovány ve skladech v Horní Branně, Hradci Králové, Praze a pak v centrálním harrachovském skladu ve Vídni, odkud byly dokonce dodávány i pro potřeby císařského dvora.
Podle starých výkazů branská manufaktura zaměstnávala 28 tkalců. Z hotových výrobků byly neustále na skladě: plátno, závoje, ložní a stolní prádlo, grádl, kanafas, barchet, batist, ubrusy a ubrousky, ručníky, šátky a nitě. V r. 1787 roční hodnota výroby plátenické manufaktury v Horní Branné činila 54000 zlatých. Byla to produkce na tehdejší poměry velmi značná.


Plátenický obchod vedle domu F. A. Střížka

Čilý obchodní ruch a určitá svoboda podnikání podnítily některé jednotlivce, aby skupovali výrobky tkalců a sami je dále zpeněžovali v cizině. Těmto překupníkům se říkalo negocianti. Předním z nich byl František Střížek z Horní Branné (podrobněji o jeho osobě píšeme v kapitole TKALCOVSTVÍ). 

Hrabě František Arnošt z Harrachu (1799 - 1884), byl c. k. tajným radou a komořím, dědičným podkoním rakouského císaře a zastával četné jiné veřejné funkce. Jeho manželkou jeho byla princezna a vévodkyně Anna z Lobkovic. Hrabě byl vcelku u lidu oblíben a proto jeho pohřeb byl význačnou událostí.

Impozantní byla účast vysoké šlechty (8 knížat), celá řada příslušníků hraběcího stavu a svobodných pánů. Velké množství delegací rozmanitých spolků, obyvatelé Horní Branné a okolních vsi a měst, vojenští vysloužilci, školní mládeže atd. To vše vytvořilo mohutný průvod, který se vydal ze zámku v Horní Branné do harrachovské hrobky.

Dalším majitelem branského panství byl hrabě Jan z Harrachu. Byl dvakráte ženat. Poprvé s Marií Markétou, kněžnou z Lobkovic, a po její smrti se oženil s Marií, princeznou z Thurn -  Taxis.

Hrabě Jan byl význačnou osobností v životě veřejném a národním. Byl předsedou Národního muzea, kurátorem “Matice školské”, předsedou sboru pro postavení Národního divadla, předsedou “Slovanské besedy” ve Vídni.

Hrabě Jan zemřel ve Vídni 12. 12. 1909. Jeho pohřeb v Horní Branné byl velmi okázalý. Z Prahy přijel zvláštní vlak s pražským primátorem a nejpřednějšími zástupci veřejného života. Doprovázela ho setnina ostrostřelců s vysokými kožešinovými čepicemi. Hornobranské panství si podrželi ještě da následníci:

Otto Jan Nepomuk hrabě  Harrach, narozen 10.2.1863 v Praze.  Zemřel 10.9.1935 v Hrádku u Nechanic. C. K.  kom., poručík v záloze. Statky:  Prugg, Rohrau, majorát Jilemnice.

Dne  14.1. 1902 se oženil ve Vídni s   Karolinou  princeznou  zu Oettingen – Wallerstein. Ta se narodila 22.2. 1873 v Praze,  zemřela  15.3. 1959  ve Vídni.  Patřila k palácovým dámám, dáma Maltézského řádu ( dcera Karla , knížete zu Oetingen – Walenstein a Ernestiny, hraběnky Czerninové z Chudenic).

Měli dvě děti : dceru Ernestu Antonii a  syna , posledního majitele Horní Branné Jana Nepomuka Antonína hraběte z Harrachu ( * 25.9.1904 Prugg, + 12..5.1945 Bad Kreuznach). Vlastnil statky Jilemnice, Prugg a Rohrau. 16.10.1940 uzavřel  sňatek v Alltausse se Stefanii, hraběnkou von zu Eltz ( *30.9.1917), která je dcerou Ervína hr. V. u.z. E. a  Johanny hr. Schönborn – Wiesentheid.

Jejich děti : Ferdinand Bonaventura hr. Harrach, *18.11.1941 – Wien. Zemřel 25.8.1961, Wien – nehoda, statek Prugg.  Johana , * 10.7.1944 , Hradec Králové. 10.9. 1966 provdána ve Vídni za  Eberharda hraběte Waldburg – Zeil (* 30.4.1940 , Zeil ).