Významní rodáci

Podhorská vesnice Horní Branná jednak dala našemu národu několik vynikajících rodáků a také někteří významní mužové své doby tu trávili část svého života nebo tu zemřeli. Pokusíme se uvést v abecedním pořádku alespoň ty hlavní:

Hakl Bohumil František, 1827 - 1904, český spisovatel.
Studoval na gymnáziu v Jičíně, filozofii v Litomyšli a teologii v Hradci Králové, kde byl také vysvěcen na kněze. Učil na reálce  a učitelském ústavu v Hradci Králové, od roku 1854 na vojenském ústavě v Beluně v Itálii. Napsal celou řadu knih ( Cestopis do Říma a do Pompejí, Chudé dítě, Klidné chvíle, Slzy bolu, Útěchy a naděje, Z jeseně mého života).

Havel Jiří, Ing, narozen 1931, stavební inženýr, od roku 1980 profesionální fotograf.
Jako středoškolský student hrál divadlo, kreslil, zajímal se o přírodu. Zpočátku se jako fotograf amatér věnoval různým žánrům. Prosadil se však jako fotograf Krkonoš ( několik knih, řada kalendářů, plakátů, pohlednic a výstav ). Postupně fotografoval i další československé hory ( kniha Svět hor v roce 1979 ). Po roce 1989 navštívil kromě Antarktidy všechny světadíly. Z cest vytěžil mnoho pozoruhodných fotografií, které v hojné míře publikuje ( knihy  Světové hory, 1996, Zelené katedrály, 1999, Přírodní ráje světa, 2002 ). Celkem vydal na dvacet knih. Jeho fotografie jsou ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci, Moravské galerie v Brně a Muzea hor v italském Turíně.

Janda Josef, 1881 - 1954, typograf a místní kronikář. Zabýval se historií obce, spolků a organizací, sbíral údaje v kronikách sousedních obcí a měst, pořizoval výpisy z farních matrik. Jeho činnost přesáhla daleko za rámec obce. Zůstalo po něm asi 85 knižně svázaných rukopisů.

Kaván František, 1818 - 1896, hudebník a hudební skladatel.
Již v útlém mládí projevoval náklonnost k hudbě. Po skončení studií v Praze se stal roku 1842 učitelem hudby v rodině hraběte Jindřich Chotka ( 20 roků ). Při pobytu v Nových Dvorech si získal velké zásluhy o rozvoj hudby v Kutné Hoře a okolí.  Po návratu do Prahy se stal ředitelem  kůru v Týnském chrámě, učitelem hudby na vyšší dívčí škole a ředitelem pěveckého spolku Hlahol. Mezi jeho žáky patřila i řada pěvců Národního divadla.

Král Josef Mirovít, 1789 - 1841, spisovatel, jeden z národních buditelů.
Od roku 1832 se stal farářem v Horní Branné, patřil k velikým vlastencům a horlivým milovníkům českého jazyka. Z jeho literární práce uvádíme :
Slávové, praotcové Čechů,  Vypsání života sv. Crhy a Strachoty,  Průvodce po biskupství  královéhradeckém,  Láska k vlasti,  Řeč k učitelstvu. Dále psal básně a příspěvky do časopisů. 

Matouš Dalibor, 1925-1992, malíř a grafik,
absolvent VŠUP, žák F. Tichého a E. Filly. Vyznavač surrealismu a kubismu.

Pochop Zdeněk, 1930 – 2000, spisovatel.
Absolvoval filosofickou fakultu KU v Praze. Pracoval v Československé akademii věd, později v redakci nakladatelství Československý spisovatel a v redakcích Literárních novin a Listů. Vydal novelu Mizerné probuzení, detektivní román Tajemství klíče.

Reich Ferdinand, 1860 – 1928, lesní inženýr v harrachovských službách

Šír Josef, 1859 – 1920, učitel a spisovatel.
Josef Šír absolvoval učitelský ústav v Jičíně, kde se seznámil s K.V. Reisem. Učil na obecných školách v Roztokách u Jilemnice, Staré Vsi, Poniklé, Benecku a 21 let v Horních Štěpanicích. Byl výborným zpěvákem, hudebníkem a malířem. Jako pětatřicetiletý začal psát povídky, které vycházely v časopisech i novinách ( Národní listy, Zlatá Praha,  Beseda lidu a Švanda dudák ). Roku 1904 mu vydalo Ottovo nakladelství první knížku povídek Horské prameny, později knihu Pašerák a jiné povídky. O souborné vydání Šírova díla se zasloužil po roce 1932 vrchlabský nakladatel a knihkupec Josef Krbal.

Šmíd Ludvík, 1841 – 1895, lesní inženýr v harrachovských službách.
Velkou pozornost věnoval umělému zalesňování  a to i  v nejvyšších polohách Krkonoš. Založil sedm hektarů lesních školek  s roční produkcí 2 miliony sazenic. Do smrkových porostů zaváděl jedli, modřín a listnaté stromy. V roce 1879 byl vydán česky i německy jeho Statisticko – topografický popis velkostatku Jilemnice se zvláštním vzhledem na lesy. Zasloužil se o mnoho českých místopisných názvů, kterými nahradil německá jména. Sám se od roku 1881 psal česky, tj. Šmíd. Společně s učitelem Janem Bucharem vedl KČT v Jilemnici. Do Horní Branné za ním jezdil známý malíř Karel Purkyně. L. Šmíd se zasloužil o zavedení a rozšíření lyží v Krkonoších. Je pochován v Horní Branné.

Tomíček Jan Slavomír, 1806 – 1866, žurnalista a spisovatel.
Studoval na gymnáziu v Jičíně, studia však dokončil v Praze. Patřil k propagátorům českého jazyka.  Z jeho spisů uvádíme : Obrazy světa,  Doba prvního člověčenstva.
Byl spolupracovníkem F.L. Čelakovského, přispíval do Pražských novin.

Na  sportovním poli se nejvíce vyznamenali:

Předně Václav Jón, který startoval v běhu na lyžích na I. Zimních olympijských hrách v Chamonix v r. 1924, dále pak v téže disciplíně náš stát reprezentoval Ilja Matouš na VII. Olympijských hrách v Cortině d‘Ampezzo v r. 1956. Na posledních Zimních olympijských hrách v Lake Placid v našem národním družstvu biathonu byli zařazeni Zdeněk Hák a Miroslav Šimůnek, oba také z Horní Branné. S československým znakem na prsou v národním mužstvu atletů nastupoval také branský rodák - prof. fakulty těl. výchovy a sportu PhDr. Arnošt Novák (1909 - 1977).

Další odkazy