Krátce po bělohorské bitvě začala v Čechách katolická reforma. Největší potíže s převáděním obyvatelstva na katolickou víru byly v horských oblastech Čech.
Jistou vinu na liknavém provádění katolické reformy měl vévoda z Frýdlantu. Hleděl dosáhnout ze svých statků největšího zisku a dobře věděl, že násilné převádění na katolickou víru by tomu bylo na překážku. Ponechával proto na svých panstvích úředníky a hejtmany, kteří byli evangelíky (nebo alespoň tajnými evangelíky) a také dovolil, aby na lenních statcích zůstávali manové nekatolíci.
Na branském panství spravovaném kardinálem Harrachem již před oficiálním císařským nařízením byla snaha o reformaci. Dělo se tak v letech 1649 a 1650. V té době hejtmanem panství byl Václav Weyrych z Gemsenfelsu (byl sám tajným nekatolíkem). Patřil mu v Jilmu svobodný dvůr s velikými lesy. Byl zajímavou osobností, o němž se dodnes vypráví pověst, že byl černokněžníkem jezdícím ze svého dvora do města v kočáře taženém spřežením vraníků sršících oheň. Tento hejtman na rozkaz arcibiskupa svolal sedláky a ostatní poddané a tehdejší branský farář P. Salomon Ries jim oznámil, že z nařízení vrchnosti mají přestoupit ke katolictví.
Shromáždění se potkalo s neúspěchem. Poddaní se vzpěčovali a vyhrožovali, že by byli nuceni s pláčem a velikým naříkáním všechno oželet o pryč se odebrat. Konšelé obce Horní Branné poslali vrchnosti v červenci 1650 dopis, v němž oznamují svoje jednoznačné usnesení, že od svého náboženství neustoupí a žádají, aby mohli setrvat ve víře, v níž se narodili. Píší, že raději položí svá hrdla a raději zemřou, než by měli přistoupit k tomu, k čemu nejsou od svých předků vyučeni! Podpis této listiny zní: My právo, a konšelé, celé obce Horebranské. Evangelíci ve Branné se také dokonce zapřisáhli, že prvního, kdo zradí a přestoupí, zabijí.
Branský farář P. Ries poslal 11. 7. 1650 kardinálu Harrachu stížnost na branské poddané, kteří se vzpírají přijmout katolickou víru. Chovají se prý výhružně a tvrdí, že po vymlácení obilí odejdou do nejzazších hor. Farář dále píše, že sám nic nezmůže ani s hejtmanem a žádá důraznější zakročení proti nekatolíkům.
Harrachovská myslivna, rodiště B. F. Hakla
Důsledek násilného nucení ke katolické víře byl, že mnoho poddaných uteklo do Slezska. Ze Branné to bylo 570 a z Jilemnice 517 poddaných osob!
Útěk ze země však tehdy nebyl snadnou záležitostí. Na hranicích hlídkovali dragouni a chytali uprchlíky a vraceli je zpět vrchnosti. Vojsko, které bylo přidělena na pomoc reformátorům, hlavně jezuitům, zůstávalo ve vesnicích přirozeně na jejich útraty.
Násilné přesvědčování obyvatel jezuity za vojenské pomoci nevedlo k cíli. Lidé se bouřili. První povstání bylo v březnu 1651 ve Vrchlabí, kde si hrabě Pavel z Morzinů počínal obzvláště krutě.
Proti nelidskému jednání vznikl odboj brzy také v okolních vesnicích. Tyto akce musely být likvidovány vojskem poslaným z Hradce Králové. Císař Ferdinand III. vydal 14. 3. 1651 nařízení, k němuž podklady vypracoval Caramuel, generální vikář a opat emauzského kláštera v Praze. Jím se nařizovalo trestat přechovávače predikantů, odměňovat denucianty, zakazovalo vlastnit nekatolické knihy a písně. V květnu 1651 nařídil pražský arcibiskup, aby poddaní v Branné uposlechli nařízení a obrátili se na víru katolickou a aby ze svých statků neodcházeli. Přitom však nařídil, aby z každé vesnice byly vzaty čtyři až pět osob jako rukojmí. Jednání s lidem bylo jistě velmi kruté, protože také v Horní Branné 6. června 1651 vypuklo povstání, které ovšem stejně jako jinde bylo vojskem potlačeno.
V krkonošských horách přes všechno pronásledováni se uchovali evangelíci ve značném počtu. Hluboké lesy a hory jim poskytovaly bezpečný úkryt. Velký význam měl též neustálý styk se sousedním Slezskem a českou emigrací, což umožňovalo obstarávání náboženských knih (tzv. špalíčků). Knihy do Čech byly pašovány hlavně ze Žitavy. Odpor proti katolické církvi živili také kazatelé kalicha, kteří tajně přecházeli do Čech ze Slezska.
Roku 1793 se musel každý občan vyjádřit, jaké víry je vyznavačem. Bylo to umožněno vydáním tolerančního patentu, který dovoloval určitou náboženskou svobodu.
Katolizace obyvatel Horní Branně proběhla na začátku XVII. století snáze než se původně čekalo. Katolická víra tady poměrně brzy nabyla větší převahy než v sousedních Valteřicích. Nesporný vliv na to jistě měla správa panství vysokým církevním hodnostářem a pak nutno vzít také v úvahu, že poměrně veliký počet obyvatel pro víru odešel za hranice. Nevíme přesně, kolik obyvatel tehdy měla Horní Branná, avšak odcházejících 570 obyvatel tvořilo jistě jejich velikou část.
V prvé polovině XVII. století země česká velice trpěla. Bída byla tak strašná, že císařští krajští hejtmani vyslali do zdejšího kraje zvláštní komisi, která vyšetřila válečné škody a navrhla snížení kontribuce.
Fara a stříbrný topol
Ke konci 19. století pokrok si razil cestu i do těch nejodlehlejších obcí a také v životě branských občanů docházelo k významným změnám. Zaznamenáváme jenom několik důležitějších událostí z té doby.
Dne 13. 9. 1863 byl v Horní Branné postaven telegraf.
Poštovní úřad byl tu otevřen 1. 11. 1872. Byl umístěn do domu čp. 27, kde bydlel starosta a první branský poštmistr Štěpán Šír. Později byl přemístěn do nynějšího místa čp. 326.
Už r. 1871 se končila stavba železnice procházející také Horní Brannou, ale první vlak ve Branné zastavil až 1. února 1908.
Dne 1. 4. 1906 byla v obci zřízena četnická stanice.
27. října 1912 se obecní výbor usnesl zavést ve vsi elektrické osvětlení. Jeho zavádění se však dálo postupně a trvalo to poměrně velmi dlouho než se v chalupách a statcích světlo rozsvítilo.
Československé národní shromáždění na své schůzi 10. 12. 1918 odhlasovalo zrušení šlechtictví, různých výsad feudálů, řádů a titulů (kromě akademických).
Pozemková reforma se týkala také harrachovského majetku. V Horní Branně zůstal pro celý velkostatek jenom lesní úřad. Od 1. března 1924 poštovní úřad začal používat razítka “Horní Branná”. Rovněž tak byla označena železniční zastávka.
V údobí první republiky život ve Branné plynul celkem klidně. Nebylo žádných vážnějších událostí, které by rozvlnily hladinu poklidného žití. Pokud se týkalo stránky politické, nebylo rovněž vcelku rozporů mezi občanstvem.
