Výklad jména podkrkonošské osady Branná zaměstnával mnoho lidí. Lidově se říká Branná i Branna, ve Branejch, do Brannejch, na Brannou i na Brannu, branckej i brenckej. Místní kronikář Janda shrnul názory starších pamětníků a společně s některými dosti naivně usuzuje, že pojmenování je bezpochyby od českého slova "branný", jako branný hrad, branný lid, branná ruka. Snad prý proto, že dřívější obyvatelé se bránili proti nepříteli anebo proti přívalům rozvodněného Sovince. Tohoto výkladu se také přidržuje německý badatel Müller.
Podle jiného mínění, jak dále Janda cituje, jméno Branná je odvozeno od bran - a to od brány horní a dolní - kteréžto názvy přešly na obě osady Horní a Dolní Brannou. Nikomu však nebylo jasno, o jaké brány mělo jít.
Jiní zase vysvětlují, že původ jména Branná je podobný jako osada Žďár. Osadníci lesy vypalovali či žďářili a na vzniklém prostranství stavěli osady. Později slovo žďářiti prý bylo zaměněno německým “brennen” a od toho prý je Brenná či Branná.
První název osady písemně doložený je v soupisu o vybírání papežských desátků z doby Karla IV., přesně z roku 1352. V něm je uváděna Brenna superior a Brenna inferior. Rovněž tak je citováno jméno Brenno ve starých církevních záznamech o tamnějších kněžích z druhé poloviny XIV. století. V r. 1410 je uváděn spor o dědictví jakéhosi Jana Tychavy ze Brennych.
O původním tvaru Brenná svědčí dodnes i nahoře uvedená podoba slov brenckej, Brenčák vedle branckej, Brančák.
Skutečností zůstává, že od r. 1854 úředním názvem je Branná. Za okupace místo českého ve Branné se v úředním jednání (např. doklady z matrik) užívalo “in Brennei”.