V dřívějších dobách život na horách a v podhorských vesnicích byl tvrdý a nesnadný. Dlouhé zimní večery si lidé krátili rozmanitou prací. Umné ruce dokázaly ledacos ze dřeva vyřezat, ovšem z toho nebylo možno žít. Výnosnějším a odedávna nejrozšířenějším pramenem obživy bylo tkalcovství a plátenictví.
Dům F.A.Střížka - stav v polovině 20. století
V horských obcích se od nepaměti pěstoval len. Nikdo však doma nesměl sušit len, konopí nebo jiné předivo pod pokutou 1 kopy českých grošů a trestem vězení. Tak stálo napsáno v 8. článku “Řádu panství jilemnického” vydaného Aloisem Tomášem Raimundem hrabětem z Harrachu. Robotníci museli len plít, trhat, sušit a třít a spřádat přízi pouze pro panstvo.
Vláda a šlechta tkalcovské řemeslo vydatně podporovala, plynul jim z toho nemalý zisk. Za doby Marie Terezie předení lnu a tkaní plátna, dříve vázané předpisy tkalcovských cechů, se stalo opět svobodnou živností. Zrušeny byly také vrchnostenské dávky z tohoto řemesla (poplatek ze stavu, tkalcovský groš, tkalcovský úrok). Z berní ruly víme, že na panství Branná na počátku druhé poloviny 17. století bylo 51 tkalcovských dílen. Současně tu byly mandlovna a bělidlo.
S touto činností je spojen rod Střížků, o němž jsou záznamy již z konce 16. Století. Nejvýznamnějším členem této rodiny byl František Antonín Střížek, který se narodil asi 1744. Brzy si otevřel vlastní obchod s vláknem a svoje zboží prodával téměř do celé Evropy. Dochovalo se asi 300 dopisů psaných německy, česky, italsky. Jeho obchodní aktivity se zámořím se děly přes přístavy v Terstu, Janově a Hamburku. F.A. Střížek zemřel poměrně mlád 14. června 1791. Jeho náhrobek na místním hřbitově je zařazen do seznamu kulturních památek.
