Zde najdete informace o lesním hospodářství.
Bližší informace k jednotlivým fotografiím na informační tabuli:
Zastavení 4
Tabule – Lesní hospodářství
Stojíte u oplocenky s nově vysázenými stromy po větrných kalamitách. Zde si povíme něco o lesním
hospodářství. Lesy jsou od nepaměti jedním ze základních zdrojů zdejšího bohatství.
Tady se musím pochlubit tím, že v tomto oboru jsem slavil úspěchy i já, coby lesmistr. Za mého působení
v lesích Harrachů jsem založil 7 hektarů lesních školek s roční produkcí 2 miliony sazenic.
Na panství hrabat Harrachů se lesní hospodaření rozvíjelo výrazně příznivěji než
v ostatních oblastech Krkonoš. Napomáhal tomu od roku 1746 i pokrokový šlechtic hrabě Sweerts – Sporck, kterému Harrachové svěřili část péče o panství Jilemnice
– Branná. V té době se zde sbírala semena smrku a borovice.
Další etapa v lesním hospodaření začíná za vedení lesmistra Štěpána Jahnela
od počátku 19. století. Pod jeho vedením se začala měnit skladba lesů. Objevuje se například modřín, který se do té doby v Krkonoších nevyskytoval. Na jeho práci
jsem následně navázal. Do smrkových porostů jsem zaváděl jedli, modřín a listnaté stromy.
I nadále pak působili na lesní správě vynikající odborníci, mezi nimiž musím uvést především vrchního lesmistra Ferdinanda Reicha (1860 – 1928). Patřil nejenom
k vynikajícím odborníkům, ale i k velkým propagátorům lyžování.
První republika přinesla pozemkovou reformu. Dosavadní hospodářský systém velkostatku se rozpadl. Harrachům zůstala pouze asi třetina dosavadních lesů.
Přesto si kvalita péče o porosty udržela i nadále velmi solidní úroveň.
V současné době zaujímají lesy kolem 85 % Krkonoš.
V letech 1790 až 1850 se zakládaly první dočasné školky
a semeniště pro obnovu určitých porostů.
Ale ono takové sázení stromů není jen tak. To máte: dobře skladovat sazenice, které se nesmí zapařit, ale i chránit kořeny aby nevyschly, nesmí být ani moc na slunci, ani v teple. Pak na ně dát pozor při transportu. Potom je správně zasadit, aby velikost jamky odpovídala velikosti kořenového systému. Následně je třeba je chránit proti škodlivým činitelům. Jehličnatým sazeničkám škodí hlavně brouk klikoroh borový. Potom je musíte ochránit před zvěří,...
A v neposlední řadě pak místa kolem sazeniček osekávat, aby nevyrostla tzv. buřeň. To je jakákoliv nechtěná vegetace v okolí, která vyroste tolik, že sazeničkám stíní a odčerpává jim vláhu, kterou tolik potřebují.
Zalesňování provádíme síjí nebo sadbou. Zalesňování síjí se přibližuje přirozené obnově. Vzhledem k nízkému využití semene a zvýšené péči o semenáčky však nenašlo v minulosti zalesňování síjí větší uplatnění. Proto se mnohem častěji používá sadba, kdy vysazujeme sazenice lesních dřevin vypěstované ve školkách.
Station 4
Tafel – Forstwirtschaft
Sie stehen vor einer Einzäunung mit Bäumen, die nach Windstürmen neu eingesetzt worden sind. Hier erzählen wir uns etwas über Forstwirtschaft. Wälder sind seit jeher eine der grundlegenden Quellen des hiesigen Reichtums. An dieser Stelle muss ich damit prahlen, dass auch ich als Forstmeister in diesem Bereich Erfolge gefeiert habe. Während meines Wirkens in den Wäldern der Harracher habe ich 7 Hektar Baumschulen mit einer jährlichen Produktion von 2 Millionen Stecklingen gegründet.
Im Herrschaftsgebiet der Harracher entwickelte sich die Forstwirtschaft wesentlicher günstiger als in anderen Gegenden des Riesengebirges. Einen wesentlichen Beitrag dazu leistete seit 1746 der fortschrittliche Adelige Graf Sweerts-Sporck, dem die Harracher einen Teil der Fürsorge für die Herrschaft Jilemnice-Branná anvertrauten. Zu dieser Zeit wurden hier Samen von Fichten und Kiefern gesammelt.
Eine weitere Etappe in der Forstwirtschaft beginnt unter der Leitung des Forstmeisters Štěpán Jahnel zu Beginn des 19. Jahrhunderts. Unter seiner Leitung begann sich die Zusammensetzung der Wälder zu verändern. Beispielsweise traten nun auch Lärchen auf, die bis zu dieser Zeit im Riesengebirge noch nicht vorgekommen waren. An seine Arbeit knüpfte dann ich direkt an. In den Fichtenbewuchs führte ich Tannen, Lärchen und Laubbäume ein.
Auch danach waren hier in der Forstverwaltung ausgezeichnete Fachleute tätig, von denen ich besonders den obersten Forstmeister Ferdinand Reich (1860 – 1928) hervorheben muss. Er gehörte nicht nur zu den besten Fachleuten sondern auch zu den großen Propagatoren des Skifahrens. Die erste Republik brachte eine Bodenreform mit sich. Das bisherige Wirtschaftssystem des Großgrundbesitzes zerfiel, und den Harrachern blieb nur mehr etwa ein Drittel der Wälder. Trotzdem blieb die Qualität bei der Pflege des Waldbestandes auch weiterhin auf einem sehr hohen Niveau.
Heute nehmen die Wälder etwa 85 % des Riesengebirges ein. Zwischen 1790 und 1850 wurden die ersten Forstbaumschulen für die Erneuerung bestimmter Gehölze gegründet. Doch das Setzen von Bäumen ist keine Kleinigkeit. Da heißt es, die Stecklinge, die nicht zu hoher Hitze ausgesetzt werden dürfen, richtig zu lagern, die Wurzeln vor Austrocknung zu bewahren (geschützt vor Sonne und Wärme), beim Transport gut auf sie achtzugeben und sie dann richtig einzusetzen, sodass die Größe der Grube der Größe des Wurzelsystems entspricht. Danach ist es nötig, sie vor Schädlingen zu schützen. Zu den größten Feinden der Nadelholz-Stecklinge gehört hauptsächlich der Fichtenrüsselkäfer. Auch vor Wild müssen sie geschützt werden... Und schließlich geht es auch darum, den Bewuchs rund um die Stecklinge abzuhacken, damit kein Unkraut wächst, das bei höherem Wuchs den Stecklingen Licht und Feuchtigkeit nimmt, die diese so dringend nötig haben.
Die Aufforstung erfolgt durch Waldsaat oder Waldpflanzung. Die Waldsaat kommt der natürlichen Erneuerung am nächsten. Angesichts der geringen Benutzung von Samen und der aufwendigen Pflege der Sämlinge hat die Aufforstung durch Waldsaat in der Vergangenheit keine breite Anwendung gefunden. Wesentlich öfter wird die Waldpflanzung genutzt, bei der man Stecklinge setzt, die in Baumschulen gezüchtet werden.
Stand 4
Board – Forestry
You are standing at a game enclosure with trees newly planted after wind storm calamities. Here I am going to tell you something about the forestry. From time immemorial, forests have always been one of the basic sources of the local prosperity. Here I, as the head forester in the Harrachs’ forests, must boast of my achievements in this field. While in office, I founded 7 hectares of forest nurseries producing 2 million plants yearly.
Within the demesne belonging to the Counts of Harrach, forestry was developing much more favourably compared to other areas of the Krkonoše Mountains. Besides others, it was also thanks to the Count of Sweerts-Sporck, an innovative noble, who in 1746 the Hararchs entrusted with part of the care for the demesne of Jilemnice – Branná. At that time spruce and pine seeds were collected here.
The next period of the local forestry begins under the forester named Štěpán Jahnel at the beginning of the 19th century. Under his management, the composition of the local forests started to change. At that time e.g. the larch, which had not grown in the Krkonoše Mountains before, started to occur here. Later, I followed up on his work. I introduced fir, larch and broadleaved trees into spruce plantations.
Also later there were outstanding specialists responsible for the forest management in this area. Among those I must mention especially the head forester Ferdinad Reich (1860 – 1928). Not only was he an outstanding specialist, but also a devoted propagator of skiing.
The First Czechoslovak Republic brought a land reform. The existing system of the country estates ended. The Harrachs were left with only approximately one third of their original forests. Despite that, the care of stands still remained good.
At present, forest stands occupy about 85% of the area of the Krkonoše Mountains.
Between 1790 and 1850 first temporary game enclosures and seed-plots were founded with the view of recovery of certain types of stands.
However, it is not a piece of cake to plant trees. You have to: store the seedlings well – they mustn’t get steamed up, but their roots mustn’t dry out at the same time; they will not survive with too much direct sunlight or heat. Then it is necessary to be careful with them during the transportation, then to plant them correctly into a pit large just enough for their root ball. After that, you need to protect them against harmful elements – the coniferous plants are especially endangered by the beetle called pine weevil. Then it is necessary to protect them against animals…
And last but not least, it is necessary to clean the space around the nurslings so that weed could not shadow the young plants and “steal” the moisture the nurslings need so much.
Forest planting is done by means of seeding or planting. Seeding is close to the natural forest regeneration. However, due to the low seed utilization and increased care for seedlings, the forest planting by means of seeding was not massively used in the past. That is the reason why planting, when we use forest tree nurslings grown in the nurseries, is used much more often.
Przystanek 4
Tablica – Gospodarka leśna
Stoimy koło płotu otaczającego nowo posadzone drzewa. Nowe drzewa wysadzono tu po katastrofalnej wichurze. Tu powiemy sobie co nieco o gospodarce leśnej. Lasy od niepamiętnych czasów są jednym z podstawowych źródeł wszelkiego bogactwa. Tu muszę się pochwalić, że w tej dziedzinie sukcesy osiągałem też ja, jako nadleśniczy. W czasie swojej działalności w lasach Harrachów założyłem 7 hektarów szkółek leśnych z roczną produkcją 2 milionów sadzonek.
W dobrach hrabiego Harracha gospodarka leśna rozwinęła się znacznie lepiej niż w innych regionach Karkonoszy. Od 1746 roku przyczyniał się do tego także postępowy hrabia Sweerts – Sporck, któremu Harrachowie powierzyli częściowo opiekę nad majątkiem Jilemnice
– Branná. W tym czasie zbierano tu nasiona świerka i sosny.
Kolejny etap gospodarki leśnej rozpoczyna się za czasów nadleśniczego Štěpána Jahnela – od początku XIX wieku. Pod jego kierownictwem zaczął się zmieniać skład lasów. Pojawia się na przykład modrzew, który do tej pory w Karkonoszach nie występował. Do jego działań nawiązałem i ja. Lasy świerkowe wzbogaciłem jodłą, modrzewiem i drzewami liściastymi.
Potem również opieka nad lasami powierzana była wspaniałym specjalistom, wśród których wymienić muszę przede wszystkim głównego nadleśniczego Ferdinanda Reicha (1860 – 1928). Należał nie tylko do świetnych fachowców, ale też wielkich promotorów narciarstwa. Okres międzywojenny przyniósł reformę. Dotychczasowy system wielkich gospodarstw rozpadł się. Harrachom zostawiono tylko około jednej trzeciej dotychczasowych lasów. Mimo to jakość ochrony i opieki nad lasami nadal utrzymywała się na bardzo wysokim poziomie.
Obecnie lasy zajmują około 85% powierzchni Karkonoszy. W latach 1790 – 1850 zakładano pierwsze tymczasowe szkółki i hodowle nasion dla odnowy gatunkowej. Ale sadzenie drzew nie jest takie proste. Trzeba dobrze przechowywać sadzonki, których nie wolno zaparzyć, ale jednocześnie trzeba chronić korzenie, żeby nie wyschły. Nie można ich trzymać na słońcu ani w cieple. Potem trzeba na nie uważać przy transporcie. Następnie należy je dobrze posadzić, żeby wielkość dołka odpowiadała wielkości systemu korzeniowego. Potem sadzonki trzeba ochraniać przed szkodliwymi czynnikami. Sadzonkom iglastym zagraża przede wszystkim chrząszcz szeliniak sosnowiec. Drzewka trzeba też chronić przed zwierzętami...
Istotne jest także tzw. czyszczenie uprawy – wykaszanie najbliższego otoczenia każdego drzewka, żeby inne rośliny nie zacieniały sadzonki i nie pozbawiały jej wilgoci, której tak bardzo potrzebuje.
Zalesiania dokonuje się przez wysiew i sadzenie. Wysiew przypomina naturalne procesy, jednak z uwagi na niskie wykorzystanie nasion i zwiększoną pielęgnację sadzonek w przeszłości niezbyt często go wykorzystywano. O wiele częściej stosuje się sadzenie wyhodowanych w szkółkach sadzonek.
