Zde najdete informace o památkách a něco o rodu Harrachů v Horní Branné:
Zastavení 6
Tabule – památky
Harrachovský špitál
Stojíte před barokním špitálem, který nechal roku 1709 vystavět hrabě Alois Tomáš Harrach. Budova byla určena pro dvanáct zestárlých hraběcích služebníků - šest mužů a šest žen. Ti tu až do své smrti byli zaopatřeni vším potřebným. Dostávali tady ubytování, stravu a ročně každý obdržel výslužné. Chodili v modrých kabátech
s harrachovským znakem na prsou. Povinností služebníků bylo, pomodlit se každý den ve tři hodiny za vrchnost ve špitální kapli sv. Aloise.
V roce 1987 byla budova špitálu zbourána, ponechána byla jen kaple. Na stejném půdorysu vznikla nová stavba, která je zvenku stejná jako ta původní. Vnitřek byl však upraven. Kromě bytových jednotek pro seniory se v budově nachází ordinace praktického a zubního lékaře, prádelna a místnost pedikérky. Vnitřek objektu tvoří rozsáhlé atrium.
Špitál (dnes Dům s pečovatelskou službou)
je provozován obcí.
Kostel Sv. Mikuláše
V dávných dobách byl život v osadách většinou soustředěn jenom kolem tvrze a kostela. Kostel sv. Mikuláše v Horní Branné je nejstarším v celém Podkrkonoší. Jeho historie je velmi bohatá.
Pod správu branské farnosti patřily všechny okolní vesnice.
Kostel byl založen asi některým z Vartenberků, kteří pocházeli ze starobylého rodu Markvarticů. Původně byl dřevěný. Za husitských válek byla fara vypálena
a kostelík zničen. Stal se pak filiálkou štěpanické farnosti. Když Vilém z Valdštejna přesídlil ze štěpa-nického hradu do Lomnice nad Popelkou, došlo zase
k obnovení branské fary a byl vystavěn nový kostel, tentokrát už kamenný. Nový kostel nebyl nijak velký, proto kolem roku 1600 hejtman branského panství rytíř Jiří Šípař Zásmucký ze Zásmuk na svůj náklad přistavěl pozdější presbyterium.
Na místě dosavadní dřevěné zvonice byla v r. 1700 nákladem Ferdinanda hraběte z Harrachu vystavěna kamenná kostelní věž a na ni zavěšen památný zvon Mikuláš.
Ke kostelu, který je ve slohu gotickém, byla kolem roku 1740 přistavěna kaple sv. Trojice ve slohu barokním. Vznikl tak vzácně sladěný architektonický celek.
Harrachovská hrobka sv. Kříže
Za Vašimi zády se nachází hrobka sv. Kříže rodu Harrachů.
S její stavbou bylo započato v roce 1840 a roku 1870 byla vysvěcena. Tvoří ji dva souosé pravidelné osmiboké hranoly o nestejné výšce.
V podzemní části hrobky se nachází zděná chodba – krypta, ve které jsou uloženy ostatky členů harrachovského rodu. Rakve dříve zemřelých sem byly přeloženy až v roce 1875
z protější kaple sv. Aloise. Vnitřní stěny hrobky jsou obloženy deskami z černého mramoru. Na nich jsou jména s tituly zesnulých.
Dnes slouží hrobka jako obřadní síň při pohřbech.
Harrachové a Horní Branná
Císařský plukovník Otto Bedřich hrabě z Harrachu získal branské panství od svého švagra Albrechta z Valdštejna.
Tak se v roce 1636 Horní Branná dostala do správy Harrachů. Po náhlé smrti Otto Bedřicha zdědil panství jeho syn Ferdinand Bonaventura. Jelikož v té době nebyl plnoletý, spravoval majetek jeho strýc kardinál Arnošt Vojtěch. Když Ferdinand Bonaventura dospěl, převzal správu branského panství a připojil k němu další území. Poté zdědil panství jeho syn Alois Tomáš Raimund. I on se snažil zvelebit své panství
a zaváděl zde pokrokové metody v různých oborech hospodářství. Jeho nástupcem byl Bedřich August Gervas, po něm Arnošt Quido a jeho syn František Arnošt. Dalšími majiteli branského panství byli Jan Nepomuk hrabě Harrach a jeho syn Otto Jan Nepomuk. Posledním majitelem z rodu Harrachů se stal Jan Nepomuk Antonín, který zemřel v roce 1945.
Pohřeb hraběte Jana
Dne 13. prosince 1909 došla do Branné smutná zvěst, že Jeho Osv. vládnoucí Pán p. Jan hrabě z Harrachů na Roravě a Thanhausenách, pán hrabství Roravského, svobodný pán na Pongg a Purkenštejně, c. k. tajný rada, komoří a major m. sl. nejvyššího, dědičný podkoní v Rakousích nad Enží a pod Enží, dědičný pán panské sněmovny, rak. říšské rady magnát v Uhrách, rytíř rakouského řádu Zlatého rouna, velkokřižník rak. řádu Leopoldova a záslužného kříže c. k. řádu Toskánského, španělského řádu Isabellina, nositel řádu Albertova, rytíř ruského řádu sv. Anny 3. třídy, čestný rytíř svrchovaného řádu maltézského, president společností musea Království českého a c. k. entrvední společnosti a správní rady českých obchodních drah a čestný člen mnoha jiných spolků - zvláště spolku Komenský ve Vídni, nazývaný Otcem Čechů vídeňských, veliký vlastenec český – oddaností sv. víře katolické vynikající – zemřel ve Vídni dne 12. prosince
o ½ 20 hodině v noci. Pohřeb konal se dne 15. prosince o 3 hodině odpolední ve farním kostele P. Marie u Škotu, načež byla mrtvola převezena do Jilemnice do města na nádraží, odkudž u velikém průvodu vezená do rodinné hrobky v Branné, kdež byla v kapli za čestné stráže myslivců a hajných do druhého dne chována. Ráno přenesena do farního chrámu Páně sv. Mikuláše, kdež byla na katafalku vystavena. Mezitím se všech stran Čech sjížděli se smuteční hosté. Z Prahy zvláštním vlakem přijeli: místodržitel Království českého, starosta měst Pražských, nejvyšší maršálek český, mnoho šlechty, duchovenstva 40 kněží, mnoho spolků a lidí. Pohřební obřady vykonal
a řeč promluvil J. bisk. Milost Excelence p. Josef Doubrava, biskup Královéhradecký. Zpěv opatřili místní zpěváci a některá čísla zpěvácký sbor Jilemnický. (...)
Dne 27. prosince uložena tělesná schránka miláčka českého národa do rodinné hrobky mezi 1. a 2. manželku. Věčná mu budiž památka a pokoj věčný.
Station 6
Tafel – Sehenswürdigkeiten
Harrach-Spital
Sie stehen vor einem Barockspital, das im Jahre 1709 Aloys Thomas Raimund von Harrach erbauen ließ. Das Gebäude war für zwölf gealterte gräfliche Bedienstete bestimmt – sechs Männer und sechs Frauen. Diese wurden hier bis zum Ende ihres Lebens mit allem Nötigen versorgt. Sie bekamen hier Unterkunft, Verpflegung und ein jährliches Ruhegehalt. Sie trugen blaue Mäntel mit dem Harrach-Wappen auf der Brust. Zu den Pflichten der Bediensteten gehörte es, jeden Tag um drei Uhr in der Spitalskapelle des Hl. Alois für die Obrigkeit zu beten.
1987 wurde das Spitalsgebäude abgerissen, lediglich die Kapelle blieb bestehen. Auf dem gleichen Grundriss entstand ein neuer Bau, der von außen dem ursprünglichen entspricht. Der Innenraum wurde jedoch erneuert. Außer Wohneinheiten für Senioren befinden sich hier die Praxen eines praktischen und eines Zahnarztes, eine Wäscherei sowie der Raum einer Fußpflegerin. Der Innenbereich besteht aus einem weitläufigen Atrium.
Das Spital, das heute als Pflegeheim dient, wird von der Gemeinde betrieben.
St. Nikolaus-Kirche
In früheren Zeiten konzentrierte sich das Leben in Ansiedlungen meistens rund um eine Burg und eine Kirche. Die Nikolaus-Kirche in Horní Branná ist die älteste im ganzen Riesengebirgsvorland und ihre Geschichte ist sehr abwechslungsreich. Unter die Verwaltung der Pfarre von Branná fielen alle Dörfer der Umgebung.
Die Kirche wurde wohl von einem der Wartenberger gegründet, die vom alten Geschlecht der Markwartinger abstammten. Ursprünglich war sie aus Holz. In den Hussitenkriegen wurde die Pfarrei niedergebrannt und die Kirche zerstört. In der Folge wurde sie Bestandteil der Pfarrgemeinde Štěpanice. Als Wilhelm von Waldstein von der Burg Štepanice nach Lomnice nad Popelkou übersiedelte, kam es zu einer Erneuerung der Pfarrei in Branná und eine neue Kirche wurde errichtet, diesmal bereits aus Stein. Die neue Kirche war nicht besonders groß, deshalb ließ im Jahre 1600 der Hauptmann der Herrschaft von Branná – Ritter Jiří Šípař Zásmucký von Zásmuk – auf eigene Kosten das spätere Presbyterium anbauen. Anstelle des ursprünglichen hölzernen Glockenturms ließ dann im Jahre 1700 Graf Ferdinand von Harrach einen steinernen Kirchturm errichten und darin die Nikolaus-Gedenkglocke aufhängen. An die Kirche – im gotischen Stil erbaut – wurde um das Jahr 1740 die Kapelle zur Heiligen Dreifaltigkeit im Barockstil angebaut. Auf diese Weise entstand ein ganz besonderer Bau, dessen Teile sich architektonisch zu einem harmonischen Ganzen zusammenfügen.
Das Harrach-Grabmal zum Hl. Kreuz
Hinter ihrem Rücken befindet sich das Grabmal zum Hl. Kreuz des Geschlechts der Harracher. Mit seinem Bau wurde 1840 begonnen und im Jahre 1870 wurde es eingeweiht. Es besteht aus zwei gleichachsigen achtseitigen Prismen von ungleicher Höhe.
Im unterirdischen Teil des Grabmals befindet sich ein gemauerter Flur – eine Krypta, in der die sterblichen Überreste der Mitglieder des Harrach-Geschlechts aufbewahrt werden. Die Särge der früher Verstorbenen wurden erst im Jahre 1875 von der gegenüberliegenden St. Alois-Kapelle hierher verlegt. Die Innenwände des Grabmahls sind mit Platten aus schwarzem Marmor verkleidet, auf denen die Namen und Titel der Verstorbenen aufgelistet sind. Heute dient das Grabmahl als Bestattungshalle bei Begräbnissen.
Die Harracher und Horní Branná
Der kaiserliche Oberst Otto Friedrich Graf von Harrach erhielt die Herrschaft von Branná von seinem Schwager Albrecht von Wallenstein. Auf diese Weise gelangte 1636 Horní Branná unter die Verwaltung der Harracher. Nach dem plötzlichen Tod von Otto Friedrich erbte die Herrschaft sein Sohn Ferdinand Bonaventura. Da dieser zu dieser Zeit noch nicht volljährig war, verwaltete sein Onkel Arnošt Vojtěch den Besitz. Als Ferdinand Bonaventura erwachsen wurde, übernahm er die Verwaltung der Herrschaft von Branná und schloss daran weitere Gebiete an. Danach erbte sein Sohn Aloys Thomas Raimund die Herrschaft. Auch dieser bemühte sich, seine Herrschaft zu heben und führte fortschrittliche Methoden in verschiedenen Bereichen der Wirtschaft ein. Sein Nachfolger war Friedrich August Gervasius, nach diesem Ernst Guido und dessen Sohn Franz Ernst. Weitere Besitzer der Herrschaft von Branná waren Johann Nepomuk Graf von Harrach und dessen Sohn Otto Johann Nepomuk. Der letzte Besitzer aus dem Geschlecht der Harracher war Johann Nepomuk Anton, der 1945 starb.
Das Begräbnis von Graf Johann
Am 13. Dezember 1909 ereilte Branná die traurige Botschaft, dass Seine Exzellenz, der herrschende Herr Johann Nepomuk Graf von Harrach zu Rohrau und Thannhausen – Herr der Grafschaft von Rhorau, Freiherr auf Pongg und Purkenstein, K. K. Geheimrat, Kämmerer und Major, Erbland-Stallmeister in Österreich ob und unter Enns, erblicher Herr des Herrenhauses des österreichischen Reichsrates, Magnat in Ungarn, Ritter des österreichischen Ordens vom Goldenen Vlies, Träger des Großkreuzes des österreichisch-kaiserlichen Leopold-Ordens, des Verdienstkreuzes des toskanischen K. K.-Ordens, des spanischen Ordens Isabellas der Katholischen, des Albertov-Ordens, Ritter des Russischen Ordens der Heiligen Anna der 3. Klasse, Ehrenritter des Souveränen Malteserordens, Präsident der Gesellschaft der Museen des Böhmischen Königreiches und des Verwaltungsrates der tschechischen Handelsbahnen und Ehrenmitglied zahlreicher weiterer Vereine, insbesondere des Komenský-Schulvereins in Wien, Vater der Wiener Tschechen genannt, großer böhmischer Patriot, – in Ergebenheit des Heiligen katholischen Glaubens am 12. Dezember um halb 8 Uhr in der Nacht in Wien verstorben sei. Das Begräbnis fand am 15. Dezember zur 3. nachmittäglichen Stunde in der Pfarrkirche zur Heiligen Jungfrau Maria statt, worauf der Leichnam nach Jilemnice in die Stadt zum Bahnhof überführt wurde, von wo er in Begleitung eines großen Umzugs in die Familiengruft in Branná gebracht wurde, wo er in der Kapelle unter der Ehrenwache von Jägern und Förstern bis zum nächsten Tag aufbewahrt wurde. Am Morgen wurde er in die Pfarrkirche zum Hl. Nikolaus gebracht, wo er in einem Katafalk aufgebahrt wurde. Inzwischen reisten aus allen Richtungen Böhmens die Trauergäste an. Aus Prag kamen mit einem Sonderzug: der Statthalter des Königreichs Böhmen, der Bürgermeister der Prager Städte, der oberste böhmische Marschall, zahlreiche Adelige, die Geistlichkeit von 40 Priestern, viele Vereine und Menschen. Die Begräbniszeremonie führte durch und die Grabrede hielt seine Exzellenz Herr Josef Doubrava, Bischof von Königgrätz. Den Gesang besorgten einheimische Sänger und einige Lieder der Chor von Jilemnice. (…) Am 27. Dezember wurde die körperliche Hülle eines Geliebten des tschechischen Volkes im Familiengrab zwischen seiner ersten und zweiten Gemahlin beigesetzt. Ewig sei sein Andenken, und er ruhe in ewigem Frieden!
Stand 6
Board – monuments
Harrachov Hospital
You are standing in front of a Baroque hospital, which was built in 1710 upon the order of Aloys Thomas, the Count of Harrach, for twelve aged servants (six men and six women) of the Count’s. There they were provided with everything they needed until the end of their lives. It included accommodation, alimentation and yearly each of them received the service rent. They wore blue coats with the Harrach emblem on their chests. Their duty was to pray for the suzerain in the hospital chapel dedicated to St. Aloysius every day at three o’clock.
In 1987 the hospital building was demolished and only the chapel remained. On the same ground plan a new building grew up. From outside it copies the original one. However, the interior has been modified. Nowadays, besides the flats for pensioners, there are also the GP’s and the dentist’s offices, a laundry and a pedicure salon. The interior of the building comprises of a large atrium.
The hospital (now a nursing home) is run by the municipality.
St. Nicolas’ Church
Long time ago the village life used to be concentrated only around the stronghold and the church. St. Nicolas’ Church in Horní Branná is the oldest one in the region of Podkrkonoší. Its history is very rich.
All nearby villages used to be administered by the parish of Horní Branná.
The church was probably founded by a member of the House of Vartemberk, who descended from the ancient House of Markvartic. Originally, the church was wooden. During the Hussite Wars, the vicarage was burnt out and the church destroyed. Then it was affiliated to the parish of Štěpanice.
When William of Wallenstein moved from the Štěpanice castle to Lomnice nad Popelkou, the vicarage of Horní Branná was restored and a new church, this time a stone one, was built. It was not very large and thus, around the year of 1600, the commissioner of the demesne of Horní Branná, Knight Jiří Štípař Zásmucký of Zásmuky, had the later chancel built, namely at his own expenses.
In 1700 in the place of the existing wooden belfry, a stone church tower furnished with the commemorative Bell Nicolas was built at the expenses of Ferdinand, the Count of Harrach. In 1740 the Gothic church was extended by the Baroque Holy Trinity Chapel. Thus an exceptionally consistent architectonic complex was created.
The Harrachs’ Holy Cross Tomb
Behind you there is the Holy Cross Tomb belonging to the House of Harrach.
Its construction was started in 1840 and in 1870 it was consecrated. It consists of two regular concentric octagonal prisms of different heights.
In the underground part of the tomb there is a walled corridor – a crypt – where the remains of the Harrach family members rest. The coffins of those who had died before the tomb was built were moved here as late as in 1875 from the opposite chapel dedicated to St. Aloysius. The interior walls of the tomb are panelled with black marble and show the names and titles of the deceased.
Nowadays the tomb is used as the ceremony hall during funerals.
The Harrachs and Horní Branná
The Imperial Colonel Otto Frederick, the Count of Harrach, gained the demesne from his brother-in-law Albrech of Wallenstein.
Thus in 1636 the village of Horní Branná got under administration of the House of Harrach. Upon Otto Frederick’s sudden decease, his son Ferdinand Bonaventura inherited the demesne. As at that time Ferdinand was underage, his property was administered by his uncle, Cardinal Ernst Adalbert. When Ferdinand Bonaventura came of age, he assumed the administration of the demesne of Horní Branná and extended it by other territories. Then the demesne was inherited by his son Aloys Thomas Raimund. He also strived to cultivate his estate and implemented innovative methods in various fields of agricultural management. His successor was Friedrich August Gervas, followed by Ernest Guido and his son Francis Ernest. Further owners of the demesne were Johann Nepomuk, the Count of Harach, and his son Otto Johnn Nepomuk. Johnn Nepomuk, who died in 1945, became the last owner belonging to the House of Harrach.
Count Johann’s funeral
On December 13, 1909, Horní Branná was reached by sad news announcing that Johann, the Count of Hararch-Rohrau and Thannhausen died in Vienna on December 12, at 7:30 p.m. The funeral was held on December 15 at 3 p.m. in the parish church dedicated to Virgin Mary and then the remains were transported to the town of Jilemnice, where a great procession accompanied it from the railway station into the family tomb in Branná. There gamekeepers and chasseurs kept the guard of honour at the body overnight. In the morning the body was transported to the parish church dedicated to St. Nicolas, where it was displayed. Meanwhile, mourners were gathering from all over the Czech countries. A special train was dispatched from Prague to bring there: the Governor of the Kingdom of Bohemia, the Mayor of the Towns of Prague, a number of nobles, clergy, 40 priests, many guilds and associations and ordinary people. The funeral rite and ceremonies were held by His Excellence Josef Doubrava, the Bishop of Hradec Králové, who also delivered a speech. Local singers and the choir of Jilemnice provided the singing.
On December 27, the remains of the favourite of the Czech nation were buried in the family tomb between his first and his second wife. Let him rest in peace.
Przystanek 6
Tablica – Zabytki
Harrachovski przytułek
Stoimy przed barokowym przytułkiem, który w 1709 roku wybudowany został przez hrabiego Alojzego Tomasza Harracha. Budynek przeznaczony był dla jego dwunastu sędziwych sług – sześciu kobiet i sześciu mężczyzn. Aż do swojej śmierci mieli oni mieć zapewnione wszystko, czego potrzebowali. Mogli więc tu mieszkać, mieli jedzenie i roczną rentę. Chodzili w niebieskich płaszczach z harrachowskim herbem na piersi. Ich obowiązkiem było codzienne odmawianie modlitwy za hrabiego o godz. trzeciej w kaplicy św. Alojzego, znajdującej się w przytułku.
W 1987 roku budynek wyburzono, zostawiając tylko kaplicę. Na tym samym obrysie powstał nowy obiekt, z zewnątrz taki sam, jak oryginalny, różniący się jednak układem wewnątrz. Oprócz mieszkań dla seniorów znajdziemy tu gabinet lekarza rodzinnego i gabinet dentystyczny, pralnię i gabinet pedicure. Wnętrze obiektu tworzy rozległe atrium.
Przytułek (dziś dom opieki) należy do gminy.
Kościół św. Mikołaja
W dawnych czasach życie w osadach koncentrowało się zazwyczaj tylko wokół dworu obronnego i kościoła. Kościół św. Mikołaja w Horní Brannej jest najstarszym kościołem w całym Podkrkonoší. Ma bardzo bogatą historię. Do tutejszej parafii należały wszystkie okoliczne wioski.
Kościół założył prawdopodobnie któryś z Wartenbergów (Vartenberków), wywodzących się ze starodawnego rodu Markvarticów. Pierwotnie był drewniany. W czasie wojen husyckich plebania została spalona, a kościół zniszczony. Następnie stał się filią parafii w Štěpanicach. Kiedy Wilhelm Waldstein (Vilém z Valdštejna) przeniósł się ze štěpanickiego zamku do Lomnic nad Popelką, przywrócono parafię w Horní Brannej i wzniesiono nowy kościół, tym razem kamienny. Kościół nie był duży, dlatego około 1600 roku zarządca majątku, rycerz Jiří Šípař Zásmucký ze Zásmuk na swój koszt dobudował późniejsze prezbiterium.
W miejscu dotychczasowej drewnianej dzwonnicy w 1700 roku Ferdinand hrabia Harrach kazał wybudować kamienną wieżę i powiesić na niej dzwon, nazwany Mikołajem. Do kościoła, który utrzymany jest w stylu gotyckim, około 1740 roku dobudowano kaplicę Trójcy Przenajświętszej w stylu barokowym. W ten sposób powstał pięknie zharmonizowany obiekt architektoniczny.
Harrachowski grobowiec św. Krzyża
Za Waszymi plecami znajduje się grobowiec św. Krzyża rodu Harrachów. Budowę kaplicy grobowej na rzucie ośmiokąta rozpoczęto w 1840 roku, a w 1870 roku grobowiec został poświęcony. Obiekt tworzą dwa współosiowe regularne ośmiokątne graniastosłupy różnej wysokości.
W podziemnej części grobowca znajduje się murowany korytarz – krypta, w której złożone są szczątki członków rodu Harrachów. Trumny wcześniej zmarłych członków rodu przeniesiono tu dopiero w 1875 roku z leżącej naprzeciwko kaplicy św. Alojzego. Wewnętrzne ściany grobowca obłożone są płytami z czarnego marmuru. Znajdziemy na nich imiona i tytuły zmarłych. Dziś grobowiec służy jako sala obrzędowa przy pogrzebach.
Harrachowie i Horní Branná
Cesarski pułkownik Otto Bedřich hrabia Harrach nabył majątek Horní Branná od swojego szwagra Wallensteina (Albrechta Waldsteina). W ten sposób w 1636 roku Horní Branná stała się częścią harrachowskich dóbr. Po nagłej śmierci Ottona Bedřicha majątek odziedziczył jego syn Ferdinand Bonaventura. Ponieważ w tym czasie nie był pełnoletni, dobrami zarządzał jego stryj kardynał Arnošt Vojtěch. Kiedy Ferdinand Bonaventura dorósł, przejął zarządzanie majątkiem, dołączając do niego kolejne tereny. Po nim dominium odziedziczył jego syn Alois Tomáš Rajmund. Również on starał się rozwijać majątek, wprowadzając w nim postępowe metody gospodarowania. Jego następcą był Bedřich August Gervas, po nim Arnošt Quido i jego syn František Arnošt. Kolejnymi właścicielami majątku byli Jan Nepomucen hrabia Harrach i jego syn Otto Jan Nepomucen. Ostatnim właścicielem z rodu Harrachów stał się Jan Nepomucen Antoni, który zmarł w 1945 r.
Pogrzeb hrabiego Jana
Dnia 13 grudnia 1909 roku do Brannej dotarła smutna wieść o tym, że Jan hrabia Harrach, pan na Rohrau i Thannhausenie, freiherr na Ponggu i Purkensteinie, tajny c.k. radca, dziedziczny koniuszy Arcyksięstwa Austriackiego za Anizą i przed Anizą, dziedziczny członek Izby Panów, magnat Sejmu Węgierskiego, Kawaler austriackiego Orderu Złotego Runa, Kawaler Krzyża Wielkiego Austriacko-Cesarskiego Orderu Leopolda, toskańskiego Orderu Zasługi Wojskowej, hiszpańskiego Orderu Izabeli Katolickiej, Kawaler Orderu Alberta, Kawaler rosyjskiego Orderu św. Anny III klasy, Kawaler Łaski i Dewocji Suwerennego Rycerskiego Zakonu Szpitalników Świętego Jana z Jerozolimy, z Rodos i z Malty, prezydent Towarzystwa Muzealnego Muzeum Królestwa Czeskiego oraz rady zarządzającej Czeskimi Kolejami Handlowymi i członek honorowy wielu innych towarzystw – szczególnie Towarzystwa Komeński w Wiedniu, nazywany Ojcem Czechów wiedeńskich, wielki patriota czeski – oddaniem Świętej Wierze Katolickiej wyróżniający się – zmarł w Wiedniu dnia 12 grudnia o pół dwudziestej godzinie w nocy. Ceremonie pożegnalne odbyły się dnia 15 grudnia o 3 godzinie popołudniowej w kościele parafialnym Najświętszej Marii Panny od Szkotów, następnie ciało przewieziono do Jilemnic do miasta na dworzec, skąd wielką procesją powieziono do rodzinnego grobowca w Brannej, gdzie było w kaplicy w obecności straży honorowej myśliwych i gajowych do drugiego dnia wystawione. Rano przeniesione do kościoła parafialnego pw. św. Mikołaja, gdzie zostało na katafalku wystawione. Tymczasem z wszystkich stron Czech zjeżdżali się żałobnicy. Z Pragi dotarł specjalny pociąg: gubernator Królestwa Czeskiego, burmistrz Miast Praskich, najwyższy marszałek czeski, wiele szlachty, z duchowieństwa czterdziestu księży, wiele towarzystw i ludzi. Ceremonie pogrzebowe prowadził i przemówienie wygłosił Jego Ekscelencja Josef Doubrava, biskup hradecki. Śpiewali miejscowi śpiewacy, a niektóre pieśni chór jilemnicki. (...) Dnia 27 grudnia szczątki doczesne umiłowanego przez naród czeski hrabiego złożono w rodzinnym grobowcu między pierwszą a drugą żoną. Wieczna pamiątka i pokój wieczny.
